Filozofie

„Našim cílem je ukázat naše umění světu a naučit lidi chápat, co je to pohyb.“

                                                                                              David Belle

Většinou se příliš neví, že toto je jedna z důležitých částí parkouru. Podle Yamakasi jde o nedílnou součást umění. Slovy Williamse Bella.

“Proč trénuji lidi? Myslím, že je důležité uchovat umění. Myslím, že budou sdílet tuto zkušenost. A reprezentovat... věřím, že znamená sdílet. Nesmí se to ztratit. Mělo by zůstat naživu! Nechci tuto zkušenost mít a jen ji zapsat, protože pak se z ní stane mrtvá zkušenost. Chci, aby byla živá! Chci, aby lidé umění užívali, žili a experimentovali s ním.“

Dalším aspektem filosofie je svoboda. Často je opakováno, že parkouru se může věnovat kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv na světě. Svoboda je chápána jako možnost dostat se tam, kam jiní nemohou, způsobem vyjádřeným výše (bezpečně, rychle, plynule). Châu Belle-Dinh uvádí víc než jen pouhou jednoduchou definici:

„Umění pohybu je druh svobody. Je to druh sebevyjádření. Nemyslím, že existuje jasná definice. Když vysvětlujete umění pohybu lidem, říkáte: šplhám, skáču, běhám, zůstávám v pohybu! To je ono! Ale nikdo nerozumí. Potřebují to vidět. Je to stav mysli. Je to sebedůvěra a získávání energie. Lepší znalost těla, schopnost pohybovat se, překonávat překážky v reálném i psychickém životě. Cokoliv, co působí na tvoji hlavu, na tvoje srdce. Cokoliv na tebe působí fyzicky.“

Je to stejně tak učení se fyzickému umění a ovládnutí pohybu, jako schopnost překonat obavy a bolesti a aplikovat to v životě, protože k zvládnutí parkouru je třeba i ovládání mysli.

Andreas Kalteis, rakouský traceur, řekl v dokumentu Parkour Journeys:

„Pochopit filosofii parkouru chce čas, protože si na ni musíte nejdřív zvyknout. Zatímco se snažíte o zvládnutí technik, nepocítíte příliš filosofie. Ale jakmile se dokážete pohybovat svou cestou, začnete zjišťovat, jak parkour mění další věci ve vašem životě a váš přístup k řešení problémů – například v práci – se změní, protože trénujete překonávání překážek. Toto náhlé zjištění se objevuje u různých lidí různě, někdy příjde velmi brzy a někdy velmi pozdě. Nemůžete říct „trvá to dva měsíce, než pochopíte, co je parkour.“ Teď už neříkám „dělám parkour,“ ale „žiju parkour,“ protože se stal mou životní filosofií, mou cestou, jak dělat všecho ostatní.“

Bez rivality

„Soutěžení nutí lidi bojovat proti sobě pro přízeň davu a/nebo pro výhody plynoucí ze změny přístupu několika obchodníků. Parkour je jedinečný a nemůže být soutěžním sportem, protože tak ignoruje svůj nesobecký základ seberozvoje. Kdyby se parkour stal sportem, bylo by těžké učit a šířit parkour jako nesoutěžní aktivitu. A nový sport by se šířil pod jménem parkour, ale už ne s jeho základní filosofií“.